Znám ten zvláštní mix radosti a strachu. Radost, že už dítě spí delší dobu bez přerušení. Strach, že svět, ve kterém jsi pracoval(a) dřív, se mezitím posunul dál a ty tomu možná už nerozumíš. Takhle to myslím: návrat po rodičovské není jen o tom...

Vzpomínám si přesně na ten pocit. Měla jsem malou skleněnou nádobu na parapetu, sem tam uschlý lístek bazalky a vůni, která slibovala víc než realita. Takhle to začalo. Frustrace z toho, že nic neroste, a přitom touha mít čerstvé bylinky po ruce — to...

Znám ten pocit. Sedíš u obrazovky, čteš popis kurzu, výrazy jako „proměnné“, „podmínky“ a „funkce“ zní jako cizí jazyk. A přitom chceš jen jedno: rozumět, nebo třeba zvládnout projekt, který tě trápí v práci nebo doma. Takhle to myslím — kurz pro neprogramátory má...

Začnu upřímně. Pamatuju si ten večer, kdy jsme poprvé do domu přivedli dítě, které potřebovalo pěstounskou péči. Všechno vonělo novotou a čistotou, ale taky byla vidět ta tichá nervozita v očích — naše i jeho. A v tu chvíli ti dojde, že nejde o...

Vzpomínáš ten okamžik, kdy stojíš u popelnice a najednou ti přijde divné, že ten pytel je plný věcí, které by klidně mohly žít dál? Mně to udeřilo jednou v pondělí ráno, když jsem vyhazoval obal od jogurtu a přemýšlel, jestli tohle fakt patří do...

Znám ten pocit, kdy se na konci měsíce díváš do peněženky a zní to tam spíš jako ozvěna než jako poklad. A přitom bys rád začal spořit — i pár stokorun měsíčně udělá rozdíl. Tohle není o zázračných tricích, které za rok udělají milion....

Znám ten pocit. Sedíš večer na gauči, a televize běží jako bílý šum — zprávy v patnáctiminutových porcích, reklamy co ubírají pozornost, seriály, co tě nechají viset až do jedno do rána. A pak si řekneš: co kdybych to prostě vypnul. Tak jsem to...

Začal jsem fotit bez kurzu a pocity byly rozpolcené. Na jednu stranu nadšení — konečně držím foťák a můžu zkoušet věci po svém. A pak ta tichá panika: co fotit, co nastavit, co když to pokazím. Znáš ten moment, kdy stiskneš spoušť a obraz...

Cítíš to taky? Ten zvláštní šimr, když narazíš na starou fotku, dopis nebo krabičku s malými předměty. Najednou se vrátíš do chvíle, kterou jsi považoval za ztracenou. A zarazíš se — kde to všechno bude za patnáct let, když nechceš, aby to žilo jen...

Začalo to pocitem, že potřebuji zmizet. Ten druh ticha, které vznikne, když sjedeš z hlavní silnice a před tebou se otevře krajina. S větrem do zad, s křupavým štěrkem pod plášti a s mapou, která je spíš návrhem než plánem. Takhle to myslím, když...