Zkušenosti s networkingem jako introvert - to je to, o čem diskutují návštěvníci stránek Naše zkušenosti.
Zkušenosti s networkingem jako introvert, recenze služeb, firem, zboží, ale i zkušenosti se životními situacemi, to vše patří na tento web.
Podělte se i vy se svými zkušenostmi, nebo se ptejte ostatních v naší komunitě. Nejsou to Naše zkušenosti, jsou to vaše zkušenosti!
Začnu upřímně — znám ten pocit. Těsně před vstupem do místnosti plné cizích lidí ti buší srdce, ruce se zpocené a v hlavě běží tucty variant, co říct, aby tě nezařadili do trapného ticha. A přitom víš, že kontakty jsou důležité. Ten vnitřní rozpor mezi „musím to udělat“ a „nechci tam být“ je přesně to, o čem budeme mluvit.
Poznejme to nejdřív podle emocí. Strach z vyčlenění, únava z přetvářky, ale taky touha po smysluplném spojení — to jsou pocity, které často mají introverti s networkingem. Když to takhle pojmenuješ, hned to ztrácí část své moci. Takhle to myslím: nejde o to, že bys byl „špatný v networkingu“, jde o to, že standardní předpisy pro „síťování“ jsou napsané pro jiné temperamenty. Dobrá zpráva je, že to jde předělat podle tebe.
Proč networking děsí introverty
Představ si to takhle. Jdeš do místnosti, kde nikdo nezná tvé tiché způsoby, a kultura je rychlá — rychlé smajlíky, rychlá řeč, rychlé „představ se“. Introvert se v tom snadno ztrácí, protože upřednostňuje hloubku před šířkou. My, introverti, se nabijeme z klidné konverzace a vybijeme se z povrchního small talku. To není slabina. Je to jen jiný zdroj energie.
Podle zdrojů z velkých autorit, které se tématu věnují, to není jen moje subjektivní pocity. Výzkumy a eseje zdůrazňují, že efektivní networking nemusí znamenat být nejhlasitějším člověkem v místnosti. Když chceš, můžeš pracovat s vlastní silou poslouchání a promyšleného dotazování. Tady můžeš mrknout pro inspiraci: Harvard Business Review o networkingu. Není to návod přesně pro tebe, ale ukazuje, že je rozumné přizpůsobit styl.
Strategie, které fungují
Co jsem zkusil a co fungovalo? Začnu konkrétně, bez váhání. Před akcí si stanov jeden jednoduchý cíl. Ne „osídlit polovinu sálu“, ale třeba „najít jednu osobu, se kterou si vyměníme e-mail“ nebo „najít někoho z oboru X“. Cíl, který jde splnit bez hraní rolí. Pak si připrav dvě krátké otázky — něco víc než „a co děláš?“ — třeba „co tě na tom projektu naplňuje?“ nebo „jak ses dostal k tomu oboru?“ To ti umožní přesměrovat rozhovor do hloubky a vyhýbat se opakující se povrchové konverzaci.
Další věc: přijď dřív. Opravdu. Když přijdeš jako první, je tam méně intenzity, můžeš se pomalu rozhlédnout, nastavit si rytmus. Když přijdeš pozdě, dostaneš do zahuštěné energie, která tě rychle vyčerpá. A pokud dorazíš pozdě, hodně lidí už se rozdělí do skupinek — tam se těžko vtíráš.
Nevyhýbej se skupinám úplně. Místo toho si vyber jednu osobu ve skupině, které se chceš věnovat, a mluv spíš s ní než s celou smečkou. Takhle dostaneš pocit, že jsi v konverzaci jeden na jednoho. A nezapomeň na pauzy. Po pár větách si dej ticho. Ticho není prázdnota. Ticho nechá prostor druhému, aby se otevřel, a to často vede k lepšímu spojení.
Naslouchání, opravdu naslouchání, je tvůj superpower. Když lidé cítí, že je někdo slyší, otevírají se. A ten druhý si tě zapamatuje víc než někoho, kdo jen sbírá vizitky. Tohle není jen pocit — je to praktické. Když si zaznamenáš v telefonu nebo na vizitce jednu konkrétní věc z rozhovoru, při následném e-mailu to zafunguje mnohem líp než generická „rádo tě poznat“.
Používej online prostor ve svůj prospěch. LinkedIn nebo odborné skupiny mohou být méně energeticky náročné a výborné pro předběžné navázání kontaktu. Napiš komentář pod příspěvek někoho, u koho chceš navázat vztah. Pak se můžeš potkat osobně jako známá tvář, což uvolní napětí. Online interakce ti dovolí nasbírat „přemýšlecí“ materiál, který pak v konverzaci použiješ přirozeně.
Nenuť se do nonstop socializace. Dej si časové okno: třeba 60 nebo 90 minut a pak odejdi. Když máš jasný konec, jde to snáz. Během toho okna zkus praktiku „3 kvalitní kontakty“ — to znamená tři lidi, se kterými strávíš smysluplnou chvíli, ne desítky povrchních výměn. Tohle mě osobně zachránilo před vyhořením a přitom přineslo reálné příležitosti.
Mluv o hodnotách, ne o povinnostech. Lidé reagují na příběhy. Místo „hledám práci v oboru X“ zkus „pracoval jsem na projektu, kde jsme… a z toho jsem si odnesl…“ Takový příběh vyvolá zájem a často vede k otázkám, které tě nechají ukázat silné stránky.
Když už mluvíš, měj v záloze dvě krátké historky o sobě — jedna profesní, jedna osobní. Ne komplexní životopis, stačí 30 až 60 sekund, které znějí přirozeně. Trénuj je nahlas. Ten prázdný pocit, že nemáš co říct, mizí, když máš pár věcí připravených.
Malé experimenty, které změní hru
Nechci, aby to znělo jako seznam věcí, které musíš udělat. Spíš jako výzva na malé pokusy. Udělej si poznámkový deník z každé akce. Zapisuj si, kdo tě zaujal, co fungovalo, co tě vysítilo. Po čase uvidíš vzorce: třeba zjistíš, že ti nejvíc sedí akce s workshopovou částí, kde se mluví v menších skupinkách, nebo že ti sedí po-páteční neformální meetupy víc než ranní snídaně.
Zkus systém „přinést hodnotu“. Před tím, než jdeš za někým, přemýšlej, jak mu můžeš pomoct. Může to být jednoduché — doporučení knihy, kontakt na někoho, koho znáš, nebo krát
Nejnovější komentáře